Dobrý večer, ráda bych se vás optala, zda máte někdo zkušenost s poruchou osobnosti - z blízkého okolí či sám / sama. Synovi lékaři diagnostikovali těžkou poruchu osobnosti, ale druhá skupina lékařů schizofrenii. Syn má problémy již téměř 6 let a celé léčení je dle mého soudu, stále bezútěšné. Je mi jasné, že toto je běh na dlouhou trať, ale stále nevidím žádné to světélko na konci tunelu…, máte prosím někdo zkušenost. Moc děkuji za každou reakci. Synovo problémy trvají od 18 let, nyní je v situaci, kdy nechce mezi lidi, tráví čas proloženě doma a na psychiatrii, je mi velmi těžko, tím spíše, že stále nevěřím, že se léči na to “správné”. Ale co je správné. Jeho psycholog mi řekl - nepátrejte po diagnoze, není důležitá. Popravdě řečeno, psychologovi nerozumím. Domnívala jsem se, že diagnoza je důležitá, nastaví se léky, popř. psychoterapie, nemocný je obeznámen s tím, co mu je a léčím ho, ale pokud není diagnoza důležitá - tak na co ho vlastně doktoři léčí? Nezlobte se, že se ptám vás, ale já si už vážně nevím rady, asi bych už toho jako máma měla nechat a zabalit to, ať se děje, co má se stát. Ale je to strašně těžké.
Ahoj, myslim si, ze naozaj nie je dolezite patrat po diagnoze, ale naopak po dovode. Je mozne, ze jeho spravanie suvisi s jeho detstvom, pubertou, s tym, co nebolo riesene v minulosti a samozrejme je dolezita komunikacia s nim. Ako to u Vas je, to si nena pisala.
Díky za reakci, alino. Vím, že základ je odstranit příčinu, ale to doktoři neřeší, ti nasadí léky, toť vše. Nechci jim křivdit,ale vidím to tak. Mně šlo o to, když už léky nasadili, zda jsou na tu “správnou diagnozu”, protože se mi zdá, že vždy když syn dostane léky na schizof.,jeho stav je spíše horší a jakoby to příznaky schiz.vyvolávalo, ale možná už jsem sama schizofrenní …, Komunikace vázne,právě se stahuje do sebe, nemluví,nemá smysl ho “rozmlouvat”, dříve takový nebyl. Já už vážně nevím co si myslet, někdy si říkám, že to asi schiz.je, ale jeho psychiatrička právě tvrdí také, že ne, připadám si už sama jak blázen. Už toho hledání chci nechat a stejně mi to nedá, ale pomoct mu nemůžu, nechce.Chodíme s mužem k psychologovi, dozvěděla jsem se tam zajímavý věci, psychologie mi není cizí, nebyl to takový šok.Zajímavý je to, že jsem k psych.šla proto, abych pomohla synovi a přitom jsem v něčem pomohla sobě, zvláštní.Syn tam byl jednou a odmítl tam už jít. Pokud chceš slyšet o nás, rodina snad v mezích normálu,klidný spokojený život, s mužem pracujeme, jsem ráda doma.Nevím, je mi těžko, protože synovi pomoct nemůžu,nestojí o to, nerozumíme si,nechce nebo nemůže pochopit, že ho mám ráda a nechci mu ubližovat,ďítě jsem si moc přála,těšila jsem se na něho,byl chtěné dítě,neumím si to vysvětlit.Byla jsem jako matka přísná,to ano,právě proto,že je jedináček (už jsme nemohli mít další dítě),tak aby nebyl rozmazlený.Když to teď píšu,jak ráda bych to vrátila všechno zpátky,ale bohužel to nejde.Měj se dobře a ještě jednou díky. Bet
Betka, vacsina nemoci aj psychickych ma povod v zazivani. Nema syn zazivacie problemy?
Ahoj, nevím jak to myslíš, trpěl nechutenstvím, to když začal mít problémy, nyní naopak je s prominutím žravý - k tomu mu pomáhají léky, předtím měl tak 65 kg, teď skoro 80. Se zažíváním se nikdy neléčil, nevím, cos měl(a) přesně na mysli …?
Myslel som to tak, ze moze trpiet nejakou alergiou, napr. na lepok, vajecnu bielkovinu, alebo mliecnu bielkovinu. Skusil by som vynechat potraviny s obsahom lepku, tak na 2 tyzdne.
Dobrý den, chci reagovat na váš problém. Je mě 37 let a letos v létě po 1 1/2 měsíčním pobytu v psych. léčebně mě byla stanovena diagnóza Těžká porucha osobnosti s rysy hraničními, anxiosními, anankastickými a paranoidními. K tomu ještě Smíšenná úzkostná a depresivní porucha. 6 let lítám po psychiatrech a dosud mě nikdo nedokázal pomoct. Dospělo to až tak daleko, že jsem skončil v protialkoholní léčebně, kde jsem strávil 3 1/2 měsíce. Nyní 1 rok abstinuju, ale stále nejsem v pohodě. Moje dokt. psych. do mě pořád cpe různý druhy antidepresiv- i nejmodernější typy jako je Venlafaxin a Mirtazapin. Ale stále se to nelepší. V psych. léčebně jsem začal brát antipsychotika a nepatrně se to začlo lepšit, ale moje doktorka mi je i přesto vysadila a dala mě zase jiná. Jestli vám můžu radit, nenechte se doktoroma odbývat, je to běh na dlouhou trať, když nebudete spokojená s léčbou klidně vyměňte doktora, je to především o spávné volbě léků, žádná psychoterapie nepomůže, mějte se, pozdravujte syna a ať vydrží, já musím taky vydržet. klidně mi napište, naschledanou, Pavel Š. , Úpice
Beta… Poviem ti to surovo… Ale HPO (hraničná porucha osobnosti) Vzniká silným traumatom s detstva, zvyčajne od rodiny alebo blízkeho okolia. Byť tebou nepíšem sem na fórum, lebo ak mu diagnostikovali ŤAŽKU HPO, ste na vine jedine vy alebo z rodiny otec, súrodenci alebo ostatná rodina. HPO je niečo ako nedovyvinutá osobnosť. V rannom detstve, keď mal mať lásku od matky, bol odvrhnutý a odmietaný. Keď malé dieťa sa ťahá za mamou k objatiu a namiesto toho dostane bitku za to, že sa jej “dotkol”, zvyčajne to dieťa si zapamätá a už v živote to neurobí. Zrazu sa prestane zaujímať ho rovesníkov, prestane sa hrať, zatne sa… a potom už len sedí na rohu a stáva sa osamoteným vlkom. Detské oči a úsmev zmiznú a začne premýšľať vopred, akokeby preskočil jednú udalosť života. A tým je vlastné detstvo… Mentálne sa stáva dospelým a detstvo odkladá nabok, aby prežil. Preto sa tak správa, nedovyvinula sa mu zbytok osobnosti, akokeby mu nedorástla jedna ruka a mal ju kratšiu… Mám na vás zopár otázok… Trhali ste mu hračky keď bol malý? Bili ste ho za to, že zabudol nakŕmiť alebo vyvenčiť psa? Bol sexuálne zneužívaný? Ponižovali ste ho? Hovorili ste mu vety “Si ako tvoj otec! Nikdy nič nebudeš!” ? Šikanovali ho v škole? Robil problémy a namiesto konverzácie ste ho do krvi dobili? Keď bol malý, odmietli ste ho kojiť? Nadaváte mu? Jeho problémy sú pre vás banálne? Máte pocit, že vás zaťažuje a robí to naschvál? Nikdy si naň nenájdete čas? … Ak aspoň jeden z nich je pravda, alebo PODOBNY problém, tak milá pani, radšej zmažte tento komentár, lebo on nemôže za to, že je chorý z toho, že mal NAP*ČU výchovu…